Gaviály

    Popis:

Dospělí jedinci dosahují délky 3,5 až 7 metrů a váží 160 až 180 kilogramů. Hlava o délce až 130 centimetrů je zakončena čelistmi, jejichž délka může být téměř jeden metr. Z nich vyrůstá přes sto velmi ostrých zubů, které jsou jejich hlavním nástrojem pro obstarávání potravy. Zuby na horní a dolní čelisti vyrůstají vzájemně posunuté, takže při zavření čelistí zapadají mezi sebe. Na vrcholu hlavy jsou posazeny vystouplé oči; ve spojení s jejich ostrým zrakem gaviálům umožňují pozorovat okolí zpod hladiny vody, i když zbytek těla je ponořen. Oči jsou vytočeny do stran, takže přehlédnou široký úhel bez otáčení hlavou. Jsou kryty jednak šupinatými víčky, jednak průhlednou blánou, kterou gaviáli přes povrch očí přetahují jako ochranu, jsou-li ponořeni pod vodu.

Dospělí samci mají na čenichu na konci horní čelisti chrupavčitý výrůstek zvaný ghara (v hindinštině „hrnec“). Kromě funkce odlišení samců slouží i při dorozumívání zvířat jako rezonátor.

Nohy gaviálů jsou málo vyvinuté, a proto jsou na souši neobratní. Jsou však opatřeny plovacím kýlem a ploutevním lemem, díky čemuž gaviáli výborně plavou. Napomáhá jim při tom i dlouhý ohebný ocas, který je zploštělý ze stran a shora lemovaný řadou dobře viditelných hrotitých šupin. Ocas dosahuje až poloviny délky celého těla a díky jeho příčným pohybům mohou gaviálové rychle plavat vpřed i obratně zatáčet.

Způsob života:

Nejvhodnějším přirozeným prostředím jsou členité řeky s velkým průtokem vody, strmými břehy, mělčinami, tůněmi a ostrůvky. Zde tráví dospělí gaviálové většinu času a loví; jejich potravu tvoří převážně ryby. Žijí v harémech – samci se obklopují několika samicemi. Samice hloubí v písčitých březích jámu, do níž kladou vejce a poté ji opět pískem zahrnou. Okolo hnízda pak hlídkují až po dobu tří měsíců, než se z vajec vylíhnou mladí gaviáli. Po vylíhnutí se mláďata přemístí do vody a zůstávají zpočátku v péči rodičů, kteří je hlídají, krmí a vozí na zádech nebo na hlavě.

Rozšíření:

Gaviálové původně obývali Pakystán, Indii, Nepál, Bangladéš a Barmu – povodí řek Indus, Ganga, Maganadi, Narayani, Brahmaputra a Irravada. V důsledku znečištění vody, lovu, mizení původních biotopů a dalších faktorů se stali druhem ohroženým vyhynutím. Nejvýznamnější současná kolonie gaviálů žije dnes v Indii v povodí Gangy – v řekách Girva a Čambal, další poslední zbytky se vyskytují v Nepálu. Jejich celkový počet se odhaduje asi na 200 jedinců.